Již ze základní školy si pamatuji spolužačky, které byly každý měsíc poznamenány nastupující menstruací. S jednou jsem jezdila jako doprovod domů – měla obrovské bolesti břicha a velice silně krvácela, že se jí paní učitelka bála pustit domů samotnou. Rozhodně nebyla schopná sedět v lavici a poslouchat výklad. Doma se pak nadopovala brufenem a já jela zpátky do školy s vítězným pocitem, že jsem se ulila z výuky. Nikdo jí tenkrát nedokázal poradit, natož pomoci, a tak se stala analgetika součástí jejího každoměsíčního cyklu.